Nový život na FHS - part III.

A co školka? Školka nic. Začínám propadat lehké panice (ale to se poddá - všechno je díky minulému týdnu trochu hektisch - aspoň si to namlouvám) z toho, že jsem ještě nepřečetl žádný z 150 (MINIMÁLNĚ) textů, které když "přečtete teď, tak zkoušku uděláte, ale když to necháte na poslední chvíli, tak jako většina - ne". Možná to bude také tím, že nemám kouzelný přístup k "elektronické knihovně" (150 Kč?). Pořád se mi nechce opustit punkerský přístup, že na Internetu platí za cokoliv jen idiot. (cokoliv = hudba, filmy, fotobanka, porno, knihy, komixy a časopisy v el. podobě).
Naprosto opačně to je ovšem ve světě mimo Internet - v pátek jsem skončil s absolutně prázdnou peněženkou po výměně dvou posledních padesátníků za korunu, která mi chyběla do kapuccina z automatu. A pak jsem ještě dostal od nějaké kolegyně lentilku - poněkud anilínový tyrkysový odstín. (zřejmě jsem se tvářil dostatečně smutně :)
- swicth -
To, že mě FHS pronásleduje ve všech formách jsem pochopil na pánských toaletách. 12 mušlí vřadě - člověk si pomyslí: pohoda, vklidu se vyčůrám - notabene, když tu nikdo jiný není. Kde se vzal tu se vzal - náš, od dětství ochrnutý, proděkan (respekt). Kulatá postavička o berlích zaparkovala vedle mě a když má člověk strach jestli se ten vedle něj nezřítí a urputně přemýšlí, jestli na akademické půdě platí stejné pravidlo jako v armádě, tedy, že na toaletě se nezdraví - tak nejde nic :-/
Završeno dnešní přednáškou prof. Petruska, která byla uvedena větou: "Dnes je mi 70 let a jeden den". Masterrespekt! Jedny z nejzábavnějších a nejgeniálnějších přednášek ze sociologie, které jsem kdy žažil. Kdyby celou dobu vytrvale nemluvil do vypnutého mikrofonu a v závěru nepomaloval tabuli fixou, která nejde smazat.. Nešlo se neculit.
Samozřejmě, že karma to viděla, takže příští přednášku jsem seděl přímo pod reprákem a přednášející do toho 1. křičela i tak, 2. to vazbilo. Takže po dvou hodinách pod amplionem jsem se už moc neculil a vypotácel se doplnit "kappucino - cukr navic" v krvi.