ALE

Každý má nějaké své "poprvé" - u někoho to je jízda autem značky XYZ, u jiných to je braní dorg - já měl předevčírem svojí první polaroidku. Jup. Asociální kompozice, lehce isometrické pojetí a zjevně se už nemusí "klepat" fotkou, ale zahřát materiál, takže "vývoj" proběhl na hrudi fotografky - teď už jen získat scan (nebo originál) :-)

Nenápadně se linoucí děj, balancování na hranici absurdity, emotivní projekce a hudební doprovod vygraduje v posledních deseti minutách takovým způsobem, že nikdo v sále ani nedutá. Ti co během posledního schizoidního monologu usnuli se probudí do pekla při kterém se na pódiu odehraje totální rozpad osobnosti, kapitulace nad vším a smrt. (sice vlastní rukou, ale všichni víme, že to je jinak..).

K poslednímu dílu bych řekl asi tolik, že to není špatné, ale kouzlo je nějaké menší než bylo u předchozích. Asi radši ta 30. léta než 50. Nicméně - odfajfknuto.

Ovšem né tak od včera (od včera extrém - ale začlo to už předtím) - něco se stalo a možná se ty všechny energy drinky a kafe konečně dostaly do krve, potažmo mozku, ale klikám třetí (co třetí..) kosmickou, solím návrhy, převádím šablony, konfiguruju, stahuju, přehrávám, mažu, lítám po Praze a jsem nervózní z pomalých lidí kolem.