Franz Kafka - Der Proces

Úplně jinde než zážitky z DB se pohybuje zkušenost z Divadla Komedie a kafkova Procesu (velké, malé.. věta jak z diktátu - sááákra..)

Nenápadně se linoucí děj, balancování na hranici absurdity, emotivní projekce a hudební doprovod vygraduje v posledních deseti minutách takovým způsobem, že nikdo v sále ani nedutá. Ti co během posledního schizoidního monologu usnuli se probudí do pekla při kterém se na pódiu odehraje totální rozpad osobnosti, kapitulace nad vším a smrt. (sice vlastní rukou, ale všichni víme, že to je jinak..).

Celá scéna je koncipovaná jako kostka, která působí trochu klaustrofobně, ale udržuje věci pohromadě. Ovšem když se před koncem rozloží na jednou tak velkou, je jasné, že jde do tuhého. Die fernen Weiden der Seele.. jojo.

A když to celé skončí člověk je zralý na panáka. Na happyendy není čas.