Postižený pokladní v Delvitě

Dejvická Delvita rulez. Z nepochopitelného důvodu je jiná (možná postavená na indiánském.. ee.. evropská tradice - na židovském hřbitově.. kdo ví). Každopádně tam průběžně, asi jako v každém supermarketu, mění pokladní.

Bohužel od pohledných mladých a relativně vystylovaných slovenek přešli k nepohledným starým maďarkám (minimálně) - jediný kdo zůstává je postižený pán, který sice špatně mluví, ale jako pokladní je děsně milý, pečlivý a oproti maminám, které musí hledat každou housku v seznamu, to on solí všechno z hlavy a je vlastně rychlý. Osobně také ho podezřívám, že každou cenu v duchu ještě odmocní a vydělí nejbližším prvočíslem - nebo tak něco..

Má to ale těžké - kdo ho zná ví že je ok. Zbytek se tváří. Včera večer tam měl frontu (polovina pokladen byla zavřená..) a i on už zhasnul takovou tu lampičku s číslem. Lidi se řadí dál - nikoho to nezajímá. Jeho snaha nějak utnout proud lidí krachovala na postižení řeči. Kupodivu nikdo nevěnoval zrovna velkou váhu jeho zkomoleninám... :-/